Pro dnešek mám provokativní otázku. Dá se u tlumočení poznat kvalita?
Zaprvé, záleží, zda má klient možnost slyšet originál. Pokud ano, pak se typicky jedná o konsekutivní tlumočení pro skupinu posluchačů. Tento typ tlumočení je pro tlumočníka psychicky nejnáročnější, protože ví, že je v každé skupině zpravidla někdo, kdo řečníkovi i bez tlumočníka rozumí, a může porovnávat.
U tohoto typu tlumočení má klient možnost kontrolovat přesnost převodu a celkový dojem. Klient si může všimnout, že nějaká informace nezazněla. Objektivním parametrem je i užívání adekvátní terminologie. Co by měl klient očekávat a na tlumočníkovi požadovat?
Klient má především právo očekávat, že se tlumočník na tlumočení připraví. Tlumočník se však může připravit pouze v případě, že ví, o čem se bude jednat. Jakékoli předpřipravené vstupy by měl dostat dopředu: prezentace, projevy, poznámky, termíny, jména, názvy projektů, partnerů, vrcholů hor a modelových řad. Je lepší to dostat na poslední chvíli a tlumočit s papírem v ruce, než je nedostat vůbec a chytat ze vzduchu a snažit se napoprvé správně zopakovat jména obchodních partnerů z Číny.
Toto pravidlo je naprostý základ a jakékoli jeho porušení jak ze strany klienta, tak ze strany tlumočníka, se pravděpodobně podepíše na kvalitě tlumočení.
Vynechání informací je situace, kterou lze u konsekutivního tlumočení poměrně jednoduše napravit. Systematické vypouštění významné části informací je nepřípustné a u profesionálních tlumočníků by k tomu nemělo docházet. Trénují paměť a dělají si zápis. Informace by se ale neměly ani přidávat. Tlumočník by neměl dovysvětlovávat to, co řekl řečník, ale je vhodné upozornit řečníka na možné ne(do)pochopení ze strany posluchačů, a nabídnout mu tak možnost vysvětlit, co je potřeba.
K objektivním parametrům patří i vhodnost oblečení a chování.
U chování by klient měl očekávat, že tlumočník nebude zasahovat do průběhu jednání, nebude vyjadřovat vlastní názory, pokládat vlastní otázky, bavit posluchače vlastními vtipy, komentovat či jiným způsobem přímo vstupovat do komunikace mezi klientem a jeho protistranou. Na druhou stranu umí profesionální tlumočník zpravidla odhadnout, kdy komunikace nefunguje, a vstoupit do ní tak, aby něco dovysvětlil. Jinými slovy upozornit na to, že v zemi protistrany může daný termín znamenat něco jiného.
Když řečník stojí, stojí i tlumočník. Mluví v první osobě. Neodpovídá za řečníka na otázky, na které by možná odpovědět uměl, ale pouze je tlumočí. Neopravuje. Tlumočník by neměl nikdy řečníka zastínit. Zachovává jeho tón. Nevyjádřuje se krásněji a vtipněji než klient, i kdyby ho nějaký vhodný obrat zrovna napadl. Je loajální vůči řečníkovi a jeho stylu. Kvalitní konsekutivní tlumočení je takové, kdy klient tlumočníká nevnímá, protože komunikace běží.
Klient hodnotí kvalitu tlumočení na základě osobních dojmů. Představte si tlumočníka, který má encyklopedické znalosti, bohatou slovní zásobu a dobrou paměť, ale když mluví, je nervózní, nedívá se na posluchače a používá monotónní hlas, který vyvolává pochybnosti o tom, zda je si tlumočník jistý tím, co říká. A vedle něj si představte kolegu, který řekne polovinu toho, co řekl první tlumočník, ale působí nenuceně, mluví přirozeně a udržuje oční kontakt. Kterému tlumočníkovi uvěří klient víc?
U kabinového simultánního tlumočení ustupují osobní dojmy víc do pozadí. Klient neslyší řečníka, ale pouze tlumočníka a má omezenou možnost porovnávat. Dalo by se předpokládat, že u simultánního tlumočení odhalíte kvalitu snadněji, ale není tomu tak. Kvalita simultánního tlumočení totiž výrazně záleží na vstupu. Zjednodušeně řečeno, klient slyší nesrozumitelné tlumočení, ale už neví, že nesrozumitelný je řečník.
Proto se kvalita kabinového tlumočení dá z pohledu klienta hodnotit pouze nepřímo. Mluví-li tlumočník plynule, používá-li přirozené intonace a správnou terminologii, je pravděpodobné, že je všechno v pořádku. Rychlá řeč, nedokončování vět, nesoulad gramatických tvarů, pauzy a nenavazující na sebe věty naopak značí problém. Povahu toho problému však klient často nemá šanci odhalit, protože neslyší originál. Pokud však výkon jednoho tlumočníka v průběhu dne kolísá, může to být známkou toho, že některý z řečníků se mu tlumočí hůř. Lze s jistým zjednodušením říct, že nekvalitní tlumočení je konzistentně nekvalitní. Pokud kvalita v průběhu jedné akce kolísá, je pravděpodobné, že jsou v tom i jiné faktory než dovednosti konkrétního tlumočníka.
Zvlášť u kabinového simultánního tlumočení je důležité si pro hodnocení kvality uvědomit, že řečníci jsou různí. Mají různé přízvuky, někdo je nervozní a čte, někdo umí zaujmout, druhý toho chce říct tolik, že myšlenku začne a už ji nedokončí. Tlumočník ji v tu chvíli za řečníka dokončit nemůže, a to, co uslyší lidé v sále ve sluchátkách, může působit nekoherentně.
Komunikace je tak trochu magie. A aby fungovala, musí spolupracovat i klient. V praxi se setkáváme s řečníky, kteří mluví jakoby tlumočníkovi navzdory. Utíkají před tlumočníkem, bombardují ho zkratkami, jmény a citáty nebo ho dusí psanými projevy, které čtou. Jako kdyby se chtěli bránit tomu, aby je někdo tlumočil. Zapomínají, že to, co tlumočník nestihne v rychlém tempu pochopit a převést, se posluchač už také nikdy nedozví.
Zvláštním případem je tlumočení přes další jazyk. Odborně se tomu říká pilotáž. Tlumočník, ze kterého tlumočí ostatní, je pilot. Být dobrým pilotem je těžké. Špatný pilot znemožní tlumočení ve všech ostatních kabinách a výsledek se promítne na všechny.
Na závěr rada pro klienty. Neočekávejte nemožné, ale vězte, že tlumočník je vždy na Vaší straně. Pravděpodobně ten, kdo Vás z celého sálu poslouchá nejpozorněji, je právě Váš tlumočník. Snaží se pochopit nejen to, co říkáte, ale také přemýšlí, o tom, proč to říkáte. Jakmile to pochopí, hledá způsob, jak Vaše myšlenky co nejpřesněji vyjádřit. Tlumočník se bude snažit zajistit, aby se Vašemu žertu zasmál i ten, kdo mu v originále nerozuměl. Pokud se mu to podaří, můžete být klidní. Komunikace běží. Tlumočení funguje.
