Reklama
 
Blog | Ina Maertens

Práce konferenčního tlumočníka

Pokud jste již někdy zahlédli tlumočnickou kabinu, víte, že bývá obsazena dvěma tlumočníky. Na stole mají počítače, papíry, tužky, vodu. Zamysleli jste se někdy nad tím, proč jsou dva? Co vlastně dělá druhý tlumočník, když zrovna netlumočí? Jak vypadá pracovní den konferenčního tlumočníka?

Odpověď možná překvapí. Práce konferenčního tlumočníka totiž nezačíná v kabině. Začíná zpravidla několik dnů až týdnů před akcí, kdy probíhá komunikace s klientem, a tlumočník se snaží získat co nejvíce informací o události, kterou bude tlumočit. Příprava je nezbytnou součástí simultánního tlumočení.

Jak taková příprava vypadá, záleží samozřejmě na typu akce, na tom, jaké podklady tlumočník dostal, a jaké má zkušenosti s oborem, kterého se tlumočení týká. Není výjimkou, že se na jednodenní tlumočení připravuje tlumočník i několik dní. Musí si nastudovat terminologii. Musí se trochu zorientovat v oboru, aby dokázal pochopit to, co slyší. Netlumočí se totiž slova, ale myšlenky. A ty je potřeba nejdříve pochopit. Příprava proto směřuje k tomu, aby to pochopení usnadnila.

Tlumočník vstupuje do komunikace mezi odborníky. Musí jim rozumět a mluvit jejich jazykem. Přitom je právě tlumočník často ten, kdo z celého sálu ví o tématu nejmíň. Zároveň se od něj očekává, že myšlenku řečníka pochopí a přeloží tak, aby předal vše podstatné a zároveň nic nezkazil.

S trochou nadsázky lze říci, že turbínu, o které mluví, tlumočník nikdy zblízka neviděl. Ještě včera nejspíš nevěděl, že ta turbína má nějaké lopatky. Dnes o nich možná bude muset mluvit celý den.

Aby nedocházelo k tomu, že odborníkům tlumočí nepoučený laik, tlumočník se na jednání připravuje. Učí se odbornou terminologii, čte články. Studuje materiály dodané klientem, prochází prezentace, s tužkou v ruce sedí nad projevy.

Čas strávený přípravou tlumočník zpravidla klientovi neúčtuje. Proto se také u tlumočení používá celodenní sazba, i kdyby tlumočení trvalo méně než osm hodin. Hodinovou sazbu je totiž složité nastavit tak, aby reflektovala náklady na přípravu, která tlumočení předchází.

Příprava, kterou tlumočník zahájil doma, po vstupu do kabiny pokračuje. Tlumočníci mívají před sebou otevřený glosář, do kterého průběžně doplňují další termíny.

Vše, co dělají před tlumočením a v jeho průběhu, směřuje k tomu, aby se naučili mluvit stejně jako jejich posluchači.

V samotný den akce přichází tlumočníci na místo s dostatečným předstihem. Musí ve spolupráci s techniky zkontrolovat konferenční zařízení, zajistit si vodu a přesvědčit se, že na poslední chvíli nepřibyly další materiály, s nimiž by se měli seznámit.

Dva tlumočníci jsou v kabině pro to, aby se mohli střídat. Simultánní tlumočení je výstupem týmové práce. Je to činnost, která je nesmírně náročná na pozornost. Tlumočník nesmí přestat dávat pozor. Větu, kterou neuslyší nebo nepochopí, nepřetlumočí. Vypětí je velké, a tlumočníci se střídají proto, aby udrželi pozornost celý den.

Tlumočníci se při simultánním tlumočení střídají po úsecích, které zpravidla trvají mezi 15 až 30 minutami. Ten, kdo zrovna netlumočí, pracuje jinak. Poslouchá, aby mohl v případě potřeby rychle zasáhnout. Proto také dávají tlumočníci doprostřed stolu v kabině blok, kam si v případě potřeby píšou čísla, jména, názvy, zkratky, ale také terminologii, kterou ten, co netlumočí, nezná, a ten, kdo poslouchá,  rychle dohledá. Neřeknou si to nahlas, ale píšou, protože od okamžiku, kdy se zapne mikrofon, platí v kabině pravidlo absolutního ticha. Potichu, většinou dotekem nebo gestem, probíhá i střídání. Všechny zvuky přenáší mikrofon posluchačům do ucha, proto se tlumočníci snaží v rámci možností nemlaskat, necinkat, nešustět papíry, nekašlat a samozřejmě nic neříkat. Pokud by bylo potřeba mikrofon na okamžik vypnout, používají k tomu speciální tlačítko.

Dva tlumočníci jsou v kabině také proto, aby v případě potřeby mohl jeden vyběhnout ven a upozornit na výpadek techniky, špatný zvuk, nebo to, že řečník nepoužívá mikrofon a tlumočníci ho neslyší. Případně aby reagoval na požadavky klienta, které občas přichází v průběhu tlumočení. Zkratka tak, aby posluchači měli zajištěný nerušený poslech.

S vypětím a potřebou koncentrace souvisí i to, že každý tlumočník má v rámci několikahodinového bloku chvíle, kdy potřebuje vypnout a restartovat. Odreagovat se ale nechodí za dveře. Často se to dělá střídáním činností, například ponořením se do materiálů poskytnutých pořadateli nebo několikaminutovým čtením něčeho jiného. Tlumočník, který zrovna netlumočí, i když si zrovna čte, většinou vždy alespoň na pozadí poslouchá a registruje, co se děje. Za kvalitu tlumočení totiž odpovídají oba, jako tým.

To, co se odehrává v kabině, vypadá poklidně, ale simultánní tlumočení je intenzivní činnost, která je spojena s velkou mírou stresu. Existují studie, které dokládají změny fyziologických ukazatelů stresu, například nárůst tepové frekvence. Zvládání stresu je důležitou tlumočnickou dovedností, která přichází s věkem. Zkušenosti jsou bezesporu důležité. Neméně důležité je ale přitom neztratit pokoru a nepolevit. Kvalitní simultánní tlumočení je vždy výslednicí zkušeností, znalostí, rychlosti a pokory, která se projevuje ochotou se neustále učit.

Až příště uvidíte tlumočnickou kabinu a v ní tlumočníky, věnujte jim úsměv. Myslím, že to ocení.

 

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama